home info historie kontakt line up liga statistiky foto vzkazy

sms

MH centrum

 

 Nezdařená mise

     Torpedo se rozhodlo spravit si po nepříliš podařené sezóně chuť na turnaji v Nižboře. Před odjezdem to vypadalo, jako by někteří bláhoví jedinci chtěli tento turnaj snad vyhrát. Naprostému nezdaru této akce však nasvědčoval odjezd výpravy. Sraz byl v sobotu ráno (v 9:00) u Shellky. Naše auto (ve složení Čuly - asistent tajemníka oddílu, Skiin - hrající nehráč a chudý synek ještě chudšího otce Zumák - tajemník oddílu) dorazilo k pumpě v 8:45 a celých 15 minut se nic nedělo. Když někomu píply hodinky na znamení deváté hodiny, z pozarohu se ozvalo kvílení motoru a hvízdání gum. Najednou se vyřítili ňácí Rumuni v maluchu pašující molitan. Nebyli to Rumuni, byli to Ondra s Čermisem a Bartochova molitanová vesta. Ve čtvrt na deset přijel Matouš se svým právníkem a dědky Stočesovými. Pan Zika se svojí přítelkyní si dali sraz pro jistotu u Essa aby měli po cestě aspoň trochu soukromí. Po hodinovém hledání v mapě jsme našli malou tečku s nápisem Nižbor a dohodli se na cestě. Nasedli jsme do aut a Zumák prohodil, že ta mapa byla hezká, ale že pojedeme přes Lány, protože tam on to zná a je to ta nejlepší cesta. Poté co jsme museli Matouše i s dědkama a s jeho právníkem roztahovat jsme se asi stodvaceti kilometrovou rychlostí vydali do cca 30km vzdálené vsi. Po zhruba hodinové cestě skrz nádhernou Lánskou oboru a najetých 115 km cesty jsme dorazili do Nižbora. Všechny ostatní auta už tam kupodivu byly. Včetně Zikyho luxusního vozu rodinného charakteru Trabantu 601v úpravě Combi. První zápas jsme odehráli ještě celkem obstojně proti Kralupům, které měli v sestavě i juniorského repráka. Remíza nás stála ale móře sil. Pak byla pauza na dvě pifka a zápas proti místním. Vzhledem k tomu, že v lize máme s Nižborem kladnou bilanci, považovali jsme se trapně za favorita a to se nám zatraceně nevyplatilo. Trochu jsme dostali na prdku, no. Během těchto prvních zápasů se tajemník se svým asistentem starali o to, aby se hráči měli před posledním zápasem ve skupině kde občerstvit. Po dlouhém výběru a po několika vzorcích se rozhodli pro hostinec Pod Nižborem, kam nás po zápase ihned odvedli. Proběhl lehký, opravdu lehký oběd, takže okolo páté hodiny jsme byli rádi, že jsme došli na hřiště. Ziky se dokonce neobešel bez své tradiční Peprmintky a tak ještě spolu se Safounem natankovali pár panáků na kuráž. Bylo to třeba, protože už výchovné setkání s těžkotonážním Otcem Fura a s pekelně nasraným Ondrou, vyžadovalo dost odvahy. Slíbili jsme tedy svorně jako jeden muž, že máknem na stodvacet procent a Spartu smáznem. Ha ha. Nepomohlo ani posunutí Skiina do útoku. Po té co si píchnul hokejku bez cizího zavinění třikrát do žeber se na to radši vykáknul a zápas raději jen z povzdálí sledoval. Kupodivu, první kdo se z Torpeda trefil byl Sáfa. Jeho zpětná přihrávka na modrou nabíhajícímu bekovi neměla ten správnej směr a tak jsme se štěstím konečně skórovali. Ale bylo to zbytečný. Sparta využila indisponovanost některých hráčů Torpeda (kterým nepomáhalo ani nápadité řvaní Pantáty, cituji:"Ale líp!") a stejně jako Nižbor nám nakopali prdku. Byli jsme odkázáni hrát potupně o sedmé místo, což složilo místní sázkovou kancelář, které se kurs na umístění Torpéda na hůře než šestém místě 7:1 krutě nevyplatil. Chudý tajemník Torpeda Zumák nám totiž nevěřil a vsadil na to 10% majetku svýho fotra. Aspoň ňákej úspěch. Kruté porážky přímo (i nepřímo) vybízely k tomu aby byly spláchnuty z paměti všech.